Cesty do dospělosti

Milé účastnice a milí účastníci studie ELSPAC, naši dlouhodobě vysoce cenění respondenti, kteří jste se zúčastnili online psychologického výzkumu!

Úplně nejdřív bychom vám chtěli opravdu moc poděkovat za to, že jste po dlouhých pěti letech znovu vyplnili náš dotazník a umožnili nám tak dozvědět se, jak a kde žijete, jak se aktuálně máte, co právě děláte a co je pro vás teď, když už je vám 24 nebo některým možná 25 let, v životě důležité. Bylo vás celkem 211 a to rozhodně není málo. Jsme tím číslem opravdu moc potěšeni! Děkujeme také za komentáře a pozdravy, které jste nám v závěru dotazníku napsali, pokusíme se na ně postupně reagovat.

Oproti době, kdy dospívali vaši rodiče, má dnes proces přechodu do dospělosti mnohem více variant, podob a možností. Existuje tak celá řada možností, jak se dospělým stát, jak se jako dospělý člověk cítit. Existuje také daleko více možností, jak, kde a s kým v této etapě života žít. Myslíme si, že by pro vás mohlo být zajímavé, když se dozvíte, jak to máte zrovna nyní vy ve srovnání s lidmi stejného věku. Vybrali jsme tedy pro vás některé výsledky, které přinášejí informace o tom, jak žijete, jaká je vaše životní situace, jak se sami sebe vidíte a jaké jsou vaše vztahy.

V textu naleznete grafy, v nichž si můžete zjistit, jaké procento vzorku má hodnotu pocitu dospělosti, nezávislosti nebo hodnoty vyjadřující míru přesvědčení a zkoumání ve vztahu s partnery či rodiči stejné nebo vyšší/nižší než vy. Každému z Vás zašleme osobní email s Vašimi výsledky, obdržíte tak svoje hodnoty, které můžete na grafu srovnat s tím, jak odpovídali ostatní.

Dospělost a nezávislost je, když…

Hranice mezi jednotlivými etapami života se v současnosti tak trochu ztrácejí, jsou mezi nimi méně jasné přechody. A tak se dnes relativně mnoho mladých lidí, kterým už dávno bylo 18 let, nepovažuje za úplně dospělé. Zajímalo nás, jak to ve svých 24 letech máte vy. Zjistili jsme, že 38 % z vás se cítí jako dospělí, ale většina z vás (konkrétně 57 %) se cítí spíše mezi dospívajícím a dospělým. Jen 5 % z vás uvedlo, že si připadáte stále jako teenageři.

Jak moc se za dospělé považujete, jsme měřili ještě jednou a to pomocí dotazníku. Díky tomu se můžete podívat, jak to máte vy a jak to mají vaši vrstevníci. Můžete se podívat na graf, kde můžete zjistit, kolik procent účastníků našeho výzkumu má ve srovnání s vámi stejný, slabší nebo silnější pocit vlastní dospělosti a také toho, zda je jejich okolí jako dospělé respektuje. V mailu jste obdrželi svůj skór dotazníku (skór DOSPĚLOST). Když na ose x (označené “Míra pocitu dospělosti“) vztyčíte kolmici v bodě svého výsledku, na ose y pak díky křivce porovnáte, jak odpovídali ostatní. (Například, máte skór prožívané dospělosti 3 a nižší skór získalo něco přes 30 % našich respondentů. Dá se pak tedy říci, že necelých 70 % účastníků výzkumu se cítí dospělejší než vy.)

Jak moc se cítíte nezávislí a samostatně se rozhodující ve svém životě?

Dále jsme se zajímali o to, jak moc se cítíte zrovna teď nezávislí, jak moc vnímáte, že to co děláte, je vaše svobodné rozhodnutí. Vyšší skóre v dotazníku měřícím pocit nezávislosti znamená, že o sobě v běžném životě jednáte sami za sebe a že lidé, se kterými se setkáváte, vaše pocity a názory respektují. Nižší skóre pak znamená, že nemáte mnoho příležitostí rozhodovat, jak chcete co dělat a že ze svého okolí cítíte různé tlaky, kterým se musíte přizpůsobovat.

Je potřeba říct, že neexistuje žádná ideální hodnota míry nezávislosti, každý to má v různých obdobích svého života třeba jinak, na její míru může mít vliv současná životní situace, ve které se nacházíte apod. Tak své výsledky berte spíše jako zajímavou informaci, jak to máte zrovna vy teď ve srovnání s ostatními, kteří se také dlouhodobě ELSPACu účastnili.

Jak to máte se školou, prací, kariérou, financemi?

Jednou ze známek toho, že je člověk dospělý, bývalo dříve bezpochyby to, že dokončí školu a začne pracovat. Nyní však cesty profesního směřování bývají často klikaté a najít si "to své pravé" nebývá snadné. Je například stále běžnější zanechat studia a odejít ze školy před jejím dokončením. 29 % z vás takto započalo a nedokončilo přesně jednu školu a u 7 % to byla dokonce víc než jedna škola. Zbylých cca 2/3 z vás se tato situace netýká. Z těch, kteří mezi vámi právě studují, navštěvuje drtivá většina vysokou školu (91 %). Své současné studium přitom považuje přibližně polovina z vás za přímou přípravu na své budoucí povolání (54 %) a třetina (33 %) jako nepřímou součást přípravy na budoucí povolání. Pro 62 % z vás představuje současné studium to, co jste chtěli studovat a později i dělat. 14 % se ke svému studijnímu oboru dostalo náhodou a zatím neví, kam je to přivede. Přibližně každý desátý z vás pokládá své studium za jakýsi náhradní plán místo toho, čemu se chtěli věnovat původně.

V současnosti dochází k tomu, že škola a práce netvoří dvě striktně oddělené nebo na sebe časově navazující životní etapy. Daleko častěji než dříve jsou tyto oblasti propojené. Je tomu tak i v rámci vaší životní situace. Téměř polovina (45 %) tyto dvě aktivity kombinuje. Jen práci nebo podnikání se pak věnuje 33 %. Necelých 20 % nepracuje za účelem výdělku (je v domácnosti, na rodičovské dovolené apod.) a 4 % nepracují a jsou registrovány na úřadu práce. Vy, kteří jste uvedli, že momentálně pracujete, jste v 45 % zaměstnanci, 8 % z vás podniká (je OSVČ), a 4 % z vás pracují ve firmě vlastní rodiny.

I u práce určitě platí, že některá představuje naplnění vlastních cílů, zatímco jinou práci člověk vykonává přechodně s tím, že je to třeba cesta k vysněné pozici nebo se jedná o zajištění existenčních potřeb nebo jednoduše, že práce slouží k obživě. V našem výzkumu to dopadlo následovně: 35 % vnímá svou práci jako přímou součást svých cílů v oblasti kariéry, pro 33 % je jejich práce jen způsob, jak si v současné době zajistit dostatečný příjem. 24 % ji považuje za práci, která jim nepřímo pomůže v dosažení cílů v oblasti kariéry (např. zvýšení obecné kvalifikace). Svou současnou práci či kombinaci zaměstnání vnímá 49 % jako výsledek shody okolností bez jasného záměru a neví, zda se této práci bude věnovat i nadále. Pro 29 % představuje jejich práce to, co chtěli dělat "vždycky" a pro 8 % je to náhradní plán místo toho, co chtěli dělat původně. Možná pro vás bude zajímavé, že přibližně stejný počet z vás pracuje v oboru, který jste studovali (39 %), a na druhou stranu 35 % pracuje v jiném oboru, než jste původně studovali a studium v tomto oboru není užitečné. Čtvrtina z vás pak sice nepracuje v oboru, který jste studovali, ale máte dojem, že v práci uplatňujete mnoho z toho, co jste se ve škole naučili.

Finanční nezávislost se pokládá také za jeden ze znaků dospělosti. Jak již z předešlého popisu vašich studijních a pracovních aktivit víte, ne všichni z vás již pracují a hodně vás práci a studium kombinuje. Tak i zdroje vašich příjmů jsou různé a často se vaše finance skládají z více zdrojů, které se kombinují. Mezi nejčastější patří plat (43 %), brigády (39 %) a kapesné od rodičů (33 %). Mezi méně časté pak patří příjmy z podnikání a investic (7 %), kapesné nebo stipendium od institucí (6 %), dávky/podpory (6 %) a jiné (6 %). Co se týká toho, jak zvládáte pokrývat své životní náklady, také je to různorodý a pestrý obrázek: 40 % z vás zvládá pokrývat životní náklady sama a 55 % jenom díky podpoře rodičů, životního partnera či jiných lidí. 4 % z vás se je v situaci, kdy se jim peněz opravdu nedostává. Pravidelně si z vás spoří 53 % a spotřebitelské úvěry musí splácet 7 %.          

Vaše rodina původní, současná a taky budoucí…

Nejen s pocitem dospělosti, ale také s finanční situací bývá spojeno osamostatňování se od rodičů. Odchod z rodičovského domu bývá z různých důvodů náročný a může mít několik variant. Mezi vámi je přibližně stejný počet těch, kteří stále bydlí u rodičů (44 %), a těch, kteří se od nich definitivně odstěhovali (46 %). Jsou ale i tací, kteří se po odchodu z domu k rodičům ještě jednou či vícekrát bydlet vrátili (10 %) – tento „bumerangový“ proces osamostatňování se ale není rozhodně v dnešní době nic výjimečného a je možná ještě častější v jiných zemích Evropy a v USA. Ti z vás, kteří bydlí samostatně, opustili rodičovský dům nejčastěji proto, že se chtěli osamostatnit (45 %), ale také kvůli partnerovi či partnerce (29 %). Důvodem bývá také škola či práce (18 %). A kdo bydlení platí? Části z vás platí bydlení rodiče (36 %), část z vás si bydlení platí společně s partnerem/partnerkou (28 %). Někteří z vás si náklady na bydlení s rodiči dělí (21 %), a jsou i tací, kteří si bydlení platí zcela sami (16 %). Skoro 13 % z vás je vlastníky bytu, ve kterém žijete. To, co jsme uváděli výše, jsou spíše takové popisné údaje, kde kdo bydlí a kdo to platí. Z psychologického hlediska však to, kde aktuálně bydlíte a to, kde se cítíte doma, mohou být dvě různé věci. Mírně větší polovina z vás (52 %) se cítí nejvíce doma u rodičů, zatímco ve svém vlastním (či pronajatém bytě), kde bydlíte sami (případně s partnerkou/partnerem), se cítí doma 42 %. I na přechodné adrese se lze cítit jako doma – 5 % to tak má na privátu a 1 % na koleji. Na tom daném místě (tedy “doma”) většina z vás (86 %) tráví více než 15 dní v měsíci. Ostatní dny pak trávíte různě – u rodičů (40 %), ve svém bytě (27 %) či jinde (33 %), atd.

Také jsme se vás ptali na vaše vztahy s blízkými lidmi. Jak na ty s rodiči, tak i na ty s partnery či partnerkami. V partnerském vztahu je momentálně 70 % z vás. Když jste si měli vybrat, který popis se k vašemu vztahu nejlépe hodí, vybírali jste si následovně: 44 % párů spolu nežije, ale vídá se několikrát do týdne, 34 % párů spolu žije v jedné domácnosti a 14 % tvoří manželské páry či registrovaní partneři žijící v jedné domácnosti. Méně často to byly tyto varianty: 6 % spolu bydlí na privátu nebo na kolejích s dalšími lidmi, 2 % se vidí maximálně jednou týdně a 1 % udržuje vztah na dálku. Je to pro nás (výzkumníky, kteří si vás pamatují jako osmileté děti) neuvěřitelné, ale 5 % už má svoje děti: Všem rodičům na tomto místě gratulujeme a přejeme, ať zažívají se svými dětmi více radostí, legrace a potěšení než starostí a ať jim výchova další generace jde dost dobře!

V dotazníku jsme se vás také ptali na to, co je pro vás osobně v partnerství nejdůležitější a také na to, jakou máte představu o rodičích a o svém vztahu k nim. To, co jste zformulovali, jste měli následně posoudit podle určitých měřítek, která zjišťují, jak moc si za svým názorem na partnerský vztah a na rodiče stojíte a jste o něm přesvědčeni a do jaké míry si tyto své představy stále formujete, jak nad nimi přemýšlíte, jak moc je „řešíte“.

Čím je hodnota „moje přesvědčení o partnerství“, kterou jsme vám zaslali v mailu, vyšší, tím stabilnější je vaše představa toho, co je v partnerství důležité. Může to znamenat, že se můžete snažit tuto svoji představu o partnerství naplňovat, můžete se podle ní i v životě chovat nebo tuto svou představu, jak by měl partnerský vztah třeba vypadat, při diskusi s kamarády v případě různých názorů bránit.

Podobně je tomu i u rodičů a vašeho pohledu na to, co pro vás vztah s nimi znamená („moje představa o vztahu s rodiči“). Také to znamená, že čím je jasnější váš názor na rodiče, tím více si za ním také stojíte a tím více pak ovlivňuje vaše chování. Nižší hodnoty pak vyjadřují, že můžete svoji představu/názor měnit na základě okolností nebo názorů jiných lidí.

U hodnot, kterých jste dosáhli v oblasti prozkoumávání, hledání, přemýšlení (pro partnery je to ve Vám zaslaném mailu „zkoumání_partner“, pro rodiče „zkoumání_rodiče“), platí, že čím vyšší hodnotu máte, tím více přemýšlíte nad tím, co je pro vás na vztahu nebo ve vztahu důležité. To zahrnuje i srovnávání s ostatními lidmi a zvažování různých možností. Nižší skór pak znamená, že o tom tolik nepřemýšlíte, ať už je to proto, že už v tom máte jasno, nebo proto, že to pro vás není aktuálně tolik důležité. Musíme vás znovu upozornit, že neexistují žádné správně vysoké či nízké hodnoty.

Každý člověk to má s představami o vztazích trochu jinak, jiné je i to, v jaké se zrovna nachází situaci, když svoje vztahy hodnotí. Takže se můžete mrknout a zjistit, jak to máte zrovna teď vy a vaši ostatní spoluúčastníci naší dlouhodobé studie ;).

Chtěli bychom vám ještě jednou ze srdce poděkovat. Je úžasné, že jste se studií ELSPAC prošli aktivně takový kus svojí životní cesty. Jsme vám opravdu moc vděčni za to, že jsme na té cestě mohli být tak trochu s vámi. A úplně na závěr jedna dobrá zpráva! Jako celek, tedy vy, kteří jste naše dotazníky letos vyplnili, se máte čím dál lépe! Alespoň dle toho, že když jsme porovnali údaje získané v 19 letech a nyní o tom, jak moc prožíváte různé špatné nálady (konkrétně to byl dotazník na měření depresivních příznaků), zjistili jsme, že jako starší se cítíte méně depresívní. Navíc jsme zjistili, že i vaše sebehodnocení poskočilo k lepšímu, takže si teď vážíte sami sebe víc, než tomu bylo před pěti lety. Jinými slovy, jste na tom čím dál lépe! Tak vám přejeme, aby tento trend pokračoval i v dalších letech a moc se neměnil!

S díky a přáním všeho dobrého,

Výzkumný tým zodpovídající za psychologickou část studie ELSPAC
Institut výzkumu dětí, mládeže a rodiny, FSS MU

P. S. Pokud byste se nás na něco chtěli optat, pište na elspac@fss.muni.cz.